Většina lidí má spojeno vlastnictví auta s životní úrovní. Převládá názor, že kdo nejezdí autem, zřejmě si ho nemůže dovolit. Objevuje se ale stále více lidí, kteří auto odmítají programově. Nejde jen o to, chovat se ekologicky, ale také o snahu intenzivně prožívat věci. K takzvaným car-free rodinám se řadí mladý pár s dítětem z Frýdku-Místku.
Markéta a Stanislav Ubíkovi z Frýdku-Místku neměli auto za svobodna a rozhodli se, že na tom nic nezmění ani po narození syna Františka. Chodí pěšky, jezdí na kolech, autobusem nebo vlakem. Autobusem vozí syna do lesní školky, o loňských prázdninách jezdili s teprve dvouletým dítětem ve vozíku po rakouských a německých cyklostezkách.
Delší cestování nemusí být ztráta času
K důležitým principům, které rodina bez auta uznává, patří minimalismus, pomalost, pokora nebo takzvané kvalitariánství. “Vše, co jsme potřebovali na prázdniny, byly dvě cyklobrašny a jeden cyklovozík. Jde o to, brát si na cesty jen to, co člověk skutečně potřebuje, a netahat zbytečnosti,” přibližuje minimalismus rodiny Markéta Ubíková. A pomalost? “František nechodí do nejbližší školky, i když by mohl. Raději ho dáme do kvalitní školky a cestu do ní vnímáme jako možnost se projít, strávit čas spolu. Také cestu za prací vlakem nebo autobusem nebereme jako ztrátu času. Dává nám to naopak prostor pro přemýšlení. Mobilní technika umožňuje v dopravním prostředku i trochu pracovat,” říká Markéta, která chápe pomalost jako kvalitu, o kterou lidé stále více přicházejí. “Jde o vnitřní zklidnění, poctivost a usebranost,” říká žena.
Pokoru vnímá například v uvědomění si, že člověk nemusí být za každou cenu nezávislý a soběstačný. “Nežijeme na pustém ostrově, jsme komunita, ve které je normální si navzájem pomáhat. Když jsme například potřebovali pomoci s dopravou syna do lesní školky, požádali jsme o ni, a dostalo se nám jí. Když můžeme, pomáháme i my,” vysvětluje Ubíková. Pojem kvalitariánství zase plyne z minimalismu. Jestliže se rodina snaží oprostit od zbytečností, potřebuje, aby vybrané věci byly kvalitní a dobře sloužily. Týká se to bot, oblečení nebo kol. O své zkušenosti se životem bez auta se rodina dělí na svém blogu.
Dalším aspektem života bez aut je nepodílet se na znečištění měst. Markéta Ubíková je ředitelkou obecně prospěšné společnosti Čisté nebe. Organizace zprostředkovává informace o stavu znečištění, sleduje chování politiků, úřadu a firem ve vztahu k životnímu prostředí, pořádá veřejné debaty a podobně.
Zdroj: www.ceskatelevize.cz
Foto: Archív Markéty Ubíkové